O nás - časopis Vlasta

Jdeme cvičit pro zdraví

original

Žáci na hodině cvičení s vějířem, ženy i muži od dvacetiletých až po sedmdesátileté, jsou rozmístěni v pravidelných řadách. Všichni v ladných pohybech přesně následují svého mistra. Ač jsme v Praze, tím velkým učitelem je drobná Číňanka ve splývavém saténovém obleku. Kdybych ji neviděla cvičit už poněkolikáté, nevěřila bych, že se za její křehkou postavou a jemnou usměvavou tvářičkou skrývá velmi houževnatá žena-bojovnice.

Holčička s kopím

V Česku žije čtyři roky. Přijela sem navštívit sestru a otce (rovněž mistry bojových umění). Na hodinách otce v Praze ale poznala svého současného manžela Martina a už zde zůstala. Bojovému umění wushu (čte se vušu) se dnes čtyřicetiletá Zhai Jun učila už v dětsví. V její rodině je to tak zvykem. Věnovala se především technikám shaolinu (čte se šaolinu). Už jako malá holčička cvičila beze zbraně, obratně ovládala i šavle, kopí, hůl, meč nebo bič. "Trénovala jsem ale příliš cílevědomě, až jsem byla unavená a tělo už tolik námahy neuneslo," hovoří o svém nasazení a o konkurenci mezi dalšími tisíci žáčků, z nichž každý touží být nejlepší ze všech. Proto musela ve svých dvanácti letech vyměnit styl shaolin za styly tai-či. Jak vysvětluje, ty nevyžadují tolik fyzické síli, cvičí se pomalu a je třeba při nich posilovat vnitřní energii qi (čte se či). Touto enerigií lze posílit tělesnou konstituci.
Ke cvičení shaolinu je třeba fyzický trénink, posilování, a kdo má slabší konstituci, může své tělo přetížit, a přivodit si tak zdravotní komplikace. Houževnatost malou Jun neopustila a cvičení obětovala vše. A tak se stala opravdovým mistrem. Na hodinách, které vede, ji táké všichni s respektem "mistře" oslovují. "Neexistuje člověk, který by cvičit nemohl. Jen je třeba si vybrat ten správný styl, a potom lze dosáhnout očekávaného účinku," vysvětluje paní Zhai. Cvičit podle ní mohou i lidé oslabení po nějaké nemoci nebo senioři v opravdu pokročilém věku.

Každé "dřevo" cvičí jinak

"Číňané již od dětství vědí, co bojová umění jsou," přibližuje tradice cvičení ve své rodné zemi. V Číně jsou totiž zcela běžně každý den k vidění parky plné cvičících lidí. Vzpomínám si, jak mne při návštěvě Pekingu zaujala parta asi deseti stařečků, kteří pravidelně každé dopoledne vyráželi do parku, každý s malou klíckou s ptáčkem, aby se mohli společně protáhnout a zacvičit si. Poté prohodily pár slov, sňali klícky z větví stromů a svižně odkráčeli domů. A druhý den opět nanovo... "Češi mají trochu handicap. U nás se začíná cvičit už kolem pátého roku věku. Tady kolem osmnácti až dvaceti. Češi také velmi často nevědí, jak má cvičení vypadat a z čeho mohou vybírat. Mají o jednotlivých stylech zkreslené představy," naráží na nesmrtelné hrdiny akčních filmů a na okleštěné možnosti starších generací, na něž se v tělocvičnách mnohdy zapomíná.
Podstatné je, aby si každý nový žák školy paní Zhai Jun nejprve jasně stanovil, proč chce cvičit. "Pak musíme zhodnotit jeho tělesnou konstrukci, zdatnost, schopnost koordinace a zvolit vyhovující styl cvičení. Když použiji přirovnání, tak jeden druh dřeva je vhodný ke stavbě domu a jiný k vyřezání umělecké vázy," konstatuje.

Pro oko i duši

Cvičení s vějířem patří k nejvhodnějším cvičením pro zdraví. Výhodou je, že ho mohou provádět všichni lidé bez rozdílu. Dá zapomenout na stres, vrací sebedůvěru, protáhne a rozhýbe tělo, uleví od pracovního vypětí. "Dává i radost - a ta pomáhá. Říká se, že radostná nálada je lékem na všechno. Neustále skleslá chmurná nálada přináší nemoc, zdraví mění v churavost, lehce nemocné na těžce nemocné," říká s vážnou tváří Zhai Jun. Sestava s vějířem rovněž rozvíjí prostorovou orientaci, zlepšuje paměť a koncentraci.
"Jsem lempl na kolektivní sporty, ale cvičení s vějířem je příjemné a vyhovuje mi," pochvaluje si čínský "tělocvik" asi pětačtyřicetiletá žena. "Nám je přes šedesát a sedmdesát a všechny cviky už ovládáme.
Cítíme se skvěle, silněji - a to jsme nikdy před tím necvičily. Člověku se pak také lépe chodí po ledu," smějí se další spokojené klientky, které jsem obdivovala, když tu obratně dělaly dřepy a lehce vyhazovaly nohama.
Sama Zhai Jun bojová umění cvičí především proto, aby byla zdravá, silná "a v neposlední řadě také mladá a krásná," jak doplňuje se smíchem. Lidé podle ní nemůžou bez pohybu existovat. I pro toto tvrzení používá přirovnání: "Pokud se dveře pravidelně otvírají, panty nezreznou a nezatuhnou. Nejdůležitější ale je, aby se cvičení žákům líbilo."